Obsah stránky

Augustiniánský klášter svaté Dobrotivé

Augustiniánský klášter svaté Dobrotivé, první klášter našeho řádu v Čechách, byl založen proslulým panem Oldřichem Zajícem z Valdeka (nadále se o něm budeme zmiňovat jako o Valdekovi). Pocházel z jednoho z nejvýznamnějších českých rodů a jeho předky byli takoví velikáni jako Jetřich a Budislav Růžicové z jižní větve rodu Buziců.. Jetřich padl v bitvě u Trudný (1110), kde hájil práva svého lenního pána proti Polákům. Jiným jeho předkem byl Jiřík z Jiříkovic, vojevůdce českého krále Přemysla Otakara I., který zemřel na křížové výpravě do Malé Asie v roce 1209. Jiříkův syn Oldřich I. začal jako první používat přídomku Zaječec  zřejmě podle svého titulu (ze Zaječova).

Je nesporné, že se Oldřich pohyboval v královských kruzích, neboť jeho otec, starší Oldřich, byl čestným sklepníkem Václava I., který zemřel roku 1253. Jeho sestra Anežka Česká (zemřela roku 1282), která byla neúnavnou zakladatelkou církevních domů, se stala matkou františkánského hnutí v zemi. Příklad této krá­lovské velkorysosti nepochybně ovlivnil i Oldřicha.

Důvod ke stavbě kláštera Svaté Dobrotivé uvádí legenda, o jejímž obsahu se stručně zmíníme. Všechny stávající kroniky, které čerpaly ze starších, zaniklých análů, poukazují na mariánský původ tohoto prvního augustiniánského kláštera v Čechách. Koncem 17. století o podobných proslulých svatých místech hojně psal známý jezuitský historik Bohuslav Balbín. Ten také ostře kritizoval našeho Nicholase Crusenia za to, že nezmínil „prasterias lastas et triumphales notitias Coenobii hujus incliti Ordinis". Dva základní dokumenty stále existují v rukopi­su: Contingentice monasterii insulani B. V Marice annuntiatce et S. Benignce V. M. exte dentes se ob anno fundationis 1262 usque ad annumpostUminii 1676 con-scriptce a P. F. Valentino Weidner Litomericensi, Ord. Érem. S. P. August., který je v současné době k nenalezení, a Summarium Rerum Memorabilium conventus In­sulani nunc Sanctce Benignce muncupati Ordinis Prátrům Eremitarum S. P. Aug.y který je shrnutím a pokračováním Contingentice. Byl sepsán v roce 1757 a velmi volně (a téměř nečitelně) doplňován až do roku 1805. Existují přirozeně i další věrohodné práce.

Ale zpět k pověsti o založení našeho kláštera.

Podle příběhu, který téměř doslova stejně zaznamenávají všechny kroniky a později i historikové, vybrala místo pro stavbu kostela a kláštera patrně sama Blahoslavená Panna. Summarium legendu opakuje tak, jak byla obsažena v Contingentice'.

Nejstarší klášterní stavbou (ze 13. století) byl malý kostelík Zvěstování Panny Marie, který stával v místech dnešní sakristie, věže a kaple sv. Augustina a sv. Mi­kuláše Tolentinského. Byla to obdélníková stavba, polygonálně zakončená a v roce 1682 byla značně přestavěna. Přiléhá k jižní straně presbytáře velkého kostela. Jižně od něho se rozkládal hřbitov (nyní klášterní zahrada), na němž stávala kaple Všech svatých (zmiňovaná v klášterním urbáři roku 1584), ze které se dochovaly pouze zbytky základů. Na jižní straně presbytáře stávala též dřevěná zvonice. Hlav­ní kostel byl po roce 1676 přestavěn ve svou nynější podobu. Původně byl značně vyšší a prostor členilo osm sloupů do třech lodí. Nyní je chrámová loď členěna šesti sloupy na tři lodí, je 47 m dlouhá, 18 m široká a 15,5 m vysoká. Postranní lodi o stejné výši s hlavní lodí jsou v polovičce výšky rozděleny klenbou, která nese široké galerie. Presbytář je 8 m široký a 18 m dlouhý (vnitřní rozměry) a má stejnou výšku jako hlavní loď. Je zakončen třemi stranami osmiúhelníka. Od hlav­ní lodi je oddělen vítězným obloukem, na němž jsou směrem do lodi zazděny tři přemístěné plastické znaky obnovitelů kláštera s nápisy na páskách: vlevo Johanes Lepus de Hazmburg, vpravo Zdeněk Lev z Rožmitála a Blatný a uprostřed Johan-nes de Schellenberg et Kosti. Nad tím nápis: Renovace 1830-1886, kdy byl kostel mohutně opravován.

Dominantou hlavního oltáře velkého kostela, umístěného nad místem zjevení, je působivé rokokové plátno „Prosba Panny Marie k Oldřichovi z Valdeka", které bylo dokončeno r. 1745 J. P. Molitorem za honorář 252 zlatých. S levou zdí svatyně hraničí kredencový stolek sv. Jana Nepomuckého a oltář Svatého kříže, datovaný z poloviny 18. století. Naproti velké kazatelně je náhrobní deska hejtmana Samuela de Bois, patrona kostela, který zemřel r. 1690. Nad hlavními dveřmi na kruchtě jsou varhany, unikátní tím, že od své instalace v r. 1727 nebyly upravovány ani opravovány. Velký český skladatel Antonín Dvořák na ně hrál při jedné ze svých četných návštěv zdejšího kostela. Na kruchtě stojí chórové čtyřsedadlové lavice z počátku 17. století s pěkně článkovanou přední stěnou. Pod kůrem, nad hlavním vstupem, je latinský nápis: Karel VI., císař svaté říše římské, se svojí manželkou Alžbětou, navštívili tuto stavbu 28. 8.  (Tato návštěva se uskutečnila roku 1732.)  Nalevo od hlavního portálu je do kovu vsazen náhrobní kámen Mikuláše Zajíce z Hazmburka a na Kosti, nejvyššího sudího království českého z roku 1459. V dlažbě presbytáře je náhrobník  litá deska s nápisem a kartuší s augustiniánským znakem.

Vedle dominanty obce-kostela Zvěstování Panny Marie s klášterem svaté Dobrotivé  patří mezi památky kaplička postavená v Horním Zaječově před rokem 1800. V této části obce se dochovala lidová architektura původních dřevěných staveb. V současnosti opuštěnou dominantou středu obce je budova Zděné, kde byl dříve hostinec se sálem využívaný jako tělocvična. Barokní raz štítů svědčilo stáří této stavby. Před kostelem stojí socha sv. Jana Nepomuckeho z r. 1709 od neznámého lidového umělce a pomník padlým v I. světové válce od akademického sochaře A. Lhotáka z r. 1924. V roce 1938 byl obětem této války z Kvaně odhalen pomník v Kozojedech. Občanům Zaječova a Kvaně umučeným ve II. světové válce byl v r. 1946 odhalen pomník před školou. Hřbitov s četnými kamennými náhrobky a litinovými kříži byl založen na konci 19. století. Ráz krajiny dotváří litinové kříže ve vsi a okolí, z nichž některé byly v poslední době obnoveny.